Minerály z Borů a Cyrilova

Obec Bory, vzniklá v roce 1972 sloučením Dolních Borů, Horních Borů a Cyrilova, patří k předním mineralogickým lokalitám České republiky. Je situována 8 km severně od Velkého Meziříčí v Borské pahorkatině Bítešské vrchoviny, která je součástí větší geomorfologické jednotky-Křižanovské vrchoviny.

Geologicky náleží okolí Borů do pestré série strážeckého moldanubika, tvořeného horninami prvohorního stáří, především silně migmatitizovanými pararulami. Velkou část území zaujímá borský granulitový masiv, v němž se střídají granulitové horniny proměnlivého složení. V jeho severním sousedství vystupuje velké hadcové těleso, jež vzniklo přeměnou původních peridotitů, které je lemováno amfibolity a pyroxenity-tzv. diallagity. Jako nejmladší vystupují u Borů a Cyrilova pegmatity, vytvářející menší i větší žilná až čočkovitá tělesa. Z nich byl od konce 19. století až do roku 1972 dobýván křemen a především však draselný živec ortoklas, jako cenné keramické suroviny. Počátkem padesátých let minulého století zde byl založen živcový důl Moravských keramických závodů-Rájec nad Svitavou.

Z katastru Borů je dnes známo přes 140 minerálů, většina z nich byla zjištěna v pegmatitech, dva z nich - cyrilovit a sekaninait jako zcela nové pro mineralogický systém.

Minerály z Dolních Borů - Hatí

Nejbohatší na minerály byly pegmatitové žíly v Hatích, dosud v nich bylo zjištěno 94 minerálních druhů.  Největší žíla Oldřich byla několik stovek metrů dlouhá až 30 metrů mocná a byla vysledována do hloubky 130 m. Žíly vykazují více méně symetricky zonální stavbu. Od podložního i nadložního okraje směrem ke středu jsou složeny postupně z těchto zón: granitické, písmenkové (draselný živec je orientovaně prorůstán křemenem), blokové (tvořenou bloky draselného živce a křemene), která bývá někdy rozčleněna ve dvě samostatné zóny draselného živce a v křemenné jádro. Velikost jednotlivých minerálů vzrůstá od okrajů do středu žil, v němž dosahuje metrových rozměrů. Ještě je tu přítomna albitová zóna, tvořená převážně sodným živcem albitem, která jako nejmladší proniká mezi písmenkový a blokový pegmatit, je metasomatické povahy. V ní se vyskytuje většina vzácnějších minerálů. Časté jsou dutiny s vykrystalovanými minerály.

K hlavním minerálům pegmatitů v Hatích patří živce, křemen a slídy. Z draselných živců je přítomen hlavně ortoklas, tvořící bloky až metrových rozměrů, v dutinách často dobře vykrystalovaný. Vzácný je pozdně vzniklý adulár. Destičkový albit v albitové zóně dosahuje jen centimetrových rozměrů, v dutinách tvoří srůsty drobnějších krystalů.

Křemen je někdy v jádru bloků růžový, je to růženín, často drahokamové kvality. Nejznámější je odtud záhněda. Z dutin blokových partií pocházejí zcela volné, až půlmetrové krystaly křemene nebo záhnědy, na něž narůstají jednotně orientované, kolem 1-3 cm velké krystaly kouřově zbarvené záhnědy. Z dutin v albitové zóně pocházejí sloupcovitě vyvinuté, světle hnědě zbarvené krystaly, které dosahují pouze centimetrových rozměrů. Časté jsou žezlově vyvinuté krystaly. Vzácný je křišťál, někdy i žezlový. Zjištěn byl také chalcedon.

Slídy jsou zastoupeny světlým muskovitem a tmavým biotitem. Muskovit vytváří až 1 dm² velké lupeny nebo dokonale vyvinuté menší krystaly v dutinách s albitem. Biotit je někdy na puklinách písmenkových živců uspořádán do větvičkovitých útvarů, v albitové zóně pak vytváří větší lupeny. Svým složením je blízký siderofylitu.

Nesporně nejznámějším minerálem zdejších pegmatitů je černý turmalín-skoryl. Tvoří hrubě stébelnaté agregáty i jemně jehličkovité krystaly. Sloupce složené z hrubších jehlic dosahují délky až 0,5 m. Sloupcovité krystaly zarostlé do bílého křemene, 2 až 3 cm silné, mohou být až 40 cm dlouhé. Jemně zrnité agregáty pronikají staršími živci a křemenem.

Pro pegmatity v Hatích je významná přítomnost hlinitých minerálů. Velmi častý v nich byl andalusit. Vytvářel sloupcovité krystaly, srůsty hypoparalelně srostlých sloupců nebo stébel, vzácněji kostkové agregáty, nejčastěji růžové barvy. Sloupce dosahují délky až 20 cm a jsou až 2 cm silné, jehlicovité agregáty větších rozměrů.

Andalusit doprovázejí další minerály s vysokým obsahem hliníku-modrý korund safír v zrnech až 0,5 cm velkých, tenké i silnější destičky stříbrně se lesknoucího diasporu, hvězdičkově uspořádaný pyrofylit. Vzácně se v něm nalezl hlinitý fosfát augelit a výrazně modrofialový fosfát scorzalit.

Vysoký obsah hliníku má také sekaninait, železnatý analog hořečnatého cordieritu, tvořící až půlmetrové krystaly, většinou částečně či zcela přeměněné ve směs slídnatých minerálů - tzv. pinit. Nepřeměněný sekaninait má modrofialovou barvu, která se v různých směrech mění, může dosahovat drahokamové kvality. Je výborně dělitelný v paralelně uspořádané destičky silné jen několik milimetrů.  Destičky pokrývá tenký povlak zeleného chloritu a často také jehlice tmavozeleného amfibolu-ferogedritu. Sekaninait se přeměnil ještě v siderofylit, chloritoid, berthierin a paragonit.

Dalším hlinitým minerálem je granát, složením odpovídající almandinu-spessartinu.Tvoří 1-2 cm velké, tmavočerveně zbarvené krystaly zarostlé v bílém křemeni, shluky nebo též jemně zrnité až celistvé agregáty pronikající živci a křemenem. Byl zjištěn pouze na žíle Oldřich.

Poměrně hojný zde byl metamiktně přeměněný zirkon, bohatý yttriem a fosforem (varieta oyamalit). Tvoří dlouhé sloupečkovité, hnědě zbarvené až 3 mm dlouhé krystaly, často srůstající do hvězdičkovitých shluků. Vyskytoval se na puklinách ortoklasu a byl pokryt povlaky černého ilmenitu.

K vzácným dolnoborským křemičitanům patří jehličkovitý, fialově zbarvený dumortierit, stříbřitý, jemně šupinkatý lithný chlorit cookeit, dále palygorskit a jílové minerály kaolinit, montmorillonit, čížkově zelený nontronit. Hojný byl drobně šupinkatý illit v dutinách s albitem.

Početně je v pegmatitech z Hatí zastoupena skupina fosforečnanů. Nejběžnější a nejznámější je apatit, náležející jak fluor-apatitu, tak karbonát-apatitu. První vytváří světle až tmavě, často zonálně zbarvené krystaly, sloupcového, destičkového i čočkového tvaru, sloupečky mohou dosáhnout délky  až 3 cm a šířky 2 cm. Karbonát-apatit se vyskytuje v téměř bezbarvých, do 2 mm velkých, čočkovitě vyvinutých krystalech pokrývajících v souvislých shlucích krystaly živců. Apatit z Hatí je ozdobou jak veřejných, tak soukromých sbírek.

Poměrně hojný byl fosforečnan monazit-(Ce). Vyskytoval se v drobounkých, 1-2 mm velkých, zeleně zbarvených krystalech, či zrnech zarostlých v stébelnatém andalusitu, nebo ve větších, až 1 cm velkých, černě zbarvených krystalech na puklinách draselného živce, často pokrytých ilmenitem. Vzácný byl xenotim-(Y) v drobounkých, šedohnědě zbarvených zrnech.

Pozoruhodná byla asociace železnato-manganatých fosforečnanů na největší pegmatitové žíle Oldřich. Z primárních byl nejčastější černohnědý zwieselit, vytvářející až 3 cm velká zrna v křemeni. Velmi vzácný byl triplit a také beusit. V albitu byl zjištěn trifylín, prorostlý lamelkami sarkopsidu. S trifylínem byl nalezen vzácný alluaudit.

Přeměnou primárních Fe-Mn fosfátů vznikla celá řada vzácnějších až velmi vzácných sekundárních fosfátů. Poněkud častější byl tmavozelený rockbridgeit, tmavomodrý vivianit, jehličkovitý či celistvý beraunit. K vzácnějším patří bílý, lístkovitý fairfieldit, vínově nažloutlé, do 1 mm velké krystaly benyacaritu, krátce sloupečkovité, oranžově hnědé krystaly uškovitu, slámově žlutý jehličkovitý strunzit, jemně vláknitý, zlatožlutý kakoxen, sloupečkovitý, hnědozelený whitmoreit, nedokonale krystalovaný, žlutohnědý jahnsit a zelenavě žlutý earlshannonit; přesnější určení potřebuje šedobílý wagnerit, nalezený pouze na jednom vzorku v nepatrné velikosti.

Z dalších fosfátů zde byl potvrzen pretulit a dvě uranové slídy-žlutý autunit a tmavozelený torbernit.

Pro pegmatity v Dolních Borech-Hatích je charakteristická přítomnost rudních minerálů-sulfidů i oxidů.

Nejběžnějším byl pyrit v dokonale vyvinutých, až 2 cm velkých krystalech, často pospojovaných do  drúziček. Jeho přeměnou vznikly dva vzácné sírany-sádrovec a halotrichit, dále směs hydroxidů, tzv. limonit.

Nejznámějším rudním minerálem z pegmatitů v Hatích je lőllingit - arzenid železa. Ojediněle vytvářel až 0,5 m³ objemné shluky častěji však daleko menší. Vzácné jsou krystaly dosahující pouze milimetrových rozměrů. Lőllingit má stříbrně šedou barvu, kovový lesk. Jeho přeměnou vznikly čtyři arzeničnany: téměř celistvý, světle zelený skorodit, dobře krystalovaný tmavozelený farmakosiderit, sférolity zeleného symplezitu, drobounké krystaly parasymplezitu a vzácný bradavčitý arzeničnan-síran pitticit.

Z dalších rudních minerálů byl zjištěn chalkopyrit covellin, pyrhotin, sfalerit, bournonit, molybdenit, ryzí bismut a z něj vzniklý bismutin, všechny však v malém až zcela nepatrném množství.

K rudním minerálům pegmatitových žil v Hatích patří poměrně hojný ilmenit. Vyskytoval se v černých povlacích, případně destičkách dosahujících rozměrů až 20 cm². V pegmatitové žíle č. 3 se často v andalusitu objevovaly až 2 cm velké krystaly černého ferberitu (wolframitu), v jehož společnosti byl zjištěn mikroskopický scheelit.

Dále zde byla zjištěna řada oxidů, z nichž většina dosahuje pouze malých až nepatrných rozměrů a minerály jsou proto lehce přehlédnutelné. Platí to o rutilu-sagenitu, anatasu, niobovém rutilu, ferocolumbitu, wolframoixiolitu, uraninitu, magnetitu, hematitu a manganomelanu.

Zastoupeny zde byly také uhličitany, především dolomit a siderit. Dolomit byl zjištěn pouze na žíle Oldřich. Ve větším množství se vyskytl v tektonické poruše, kde tmelil úlomky draselného živce a křemene v tektonickou brekcii. Místy v ní byly dutiny, do nichž vykrystaloval dolomit v podobě plochých klenců, velkých kolem 1 cm. V dutinách s albitem se často vyskytoval dolomit v šedobílých, až 2 mm velkých klencích. Oba dolomity jsou často pokryty velmi jemně krystalickým pyritem. Siderit vzácně vytvářel tmavohnědě zbarvené drobnější ledvinité agregáty, častěji však medově nahnědlé nebo zelenohnědě prosvítající, až 3 cm velké krystaly v dutinách s albitem.

Pro pegmatity v Dolních Borech-Hatích je charakteristická přítomnost minerálů s vysokým obsahem hliníku a železa.

Dolní Bory - V Ouvarech

Zcela jiné složení vykazuje pegmatitová žíla s lithnou mineralizací vystupující v mírném návrší vpravo od cesty z Borů do Hatí, v místě zvaném V Ouvarech. Má v porovnání s pegmatitovými žilami v Hatích složitější zonální stavbu, významná je v ní přítomnost lithných minerálů v samém středu žíly. Z nich je nejhojnější lithná slída lepidolit, vytvářející růžově fialové šupinky či téměř celistvé agregáty. Sběratelé vykopali přes 100 kg celistvého lepidolitu. Dalším lithným minerálem je turmalín elbait, zastoupený modrým indigolitem, růžovým rubelitem a zeleným verdelitem. Verdelit je zastoupen dvěma generacemi. Starší verdelit, vázaný na albitové části žíly, je jehlicovitý a matný; mladší pochází z dutin v blízkosti lepidolitového jádra je naopak dobře krystalovaný a drahokamové jakosti.  Vzácnější byl lithno-hlinitý fosforečnan amblygonit v bílých, štěpných, až 1 cm velkých zrnech. Jeho přeměnou vznikly dva hlinité fosfáty goyazit-gorceixit a brazilianit. Vzácný byl apatit. V nepatrném množství byl nalezen andalusit, dumortierit, granát spessartin-almandin, kasiterit, zirkon, manganocolumbit a opál.

Dolní Bory -  horní konec obce

Pozoruhodný je desilikovaný pegmatit na severním okraji Dolních Borů, v těsné blízkosti silnice do Kněževsi. Jde o nevelké těleso čočkovitého tvaru, 3-4 m mocné, vystupující na styku migmatitizované ruly s borským hadcem, na jehož složení se podílejí následující jednotky (zóny): granitická, písmenková, bloková a albitová. V samém jádru celého tělesa výrazně převládal nazelenale zbarvený ortoklas, zatímco křemene bylo málo, což je příznačné pro pegmatity v hadcích strážeckého moldanubika a jsou proto označovány jako desilikované. Zvláštností tohoto pegmatitu je písmenkový pegmatit, z něhož byl vyluhován křemen, zatímco draselný živec zůstal zcela nedotčen. Prázdné prostůrky po křemenných ichtyoglyptech vyplnil později zeleně zbarvený opál. Vedle ortoklasu byl zjištěn albit, v malém až nepatrném množství turmalín skoryl, biotit, granát, ferocolumbit, mikrolit, zirkon a chlorit.

Cyrilov - Požárova mez

Řadu vzácných minerálů poskytl pegmatit na Požárově mezi v těsné blízkosti Cyrilova. Proslul zvláště svými železnato-manganatými fosforečnany, jak primárními, tak sekundárními. Z první skupiny to byl hlavně zwieselit a graftonit, v podstatně menším množství sarkopsid a wolfeit. Vzácný byl harrisonit (teprve druhý výskyt na světě), trifylín, jenž je přeměněn ve ferisicklerit a heterozit. V jejich společnosti se vyskytly v nepatrném množství tyto minerály: uraninit, ilmenit, ixiolit, ferberit, kasiterit, zirkon, monazit-(Ce) a xenotim-(Y). Ze sekundárních fosfátů byl poměrně hojný vláknitý hnědý frondelit, radiálně paprsčitý až témě celistvý, zeleně zbarvený mitridatit, olivově zelený lipscombit. Vzácné byly dva železité, růžově zbarvené fosfáty - strengit a fosfosiderit, tvořící drobně krystalické agregáty. Nejznámějším sekundárním fosfátem je cyrilovit, který zde byl objeven jako zcela nový minerál. Vytváří 0,1-1 mm velké, pyramidálně-tabulkovité, žlutohnědě nebo hnědě zbarvené krystaly. Vzácný byl leukofosfit, mikroskopický benyacarit. Fosfáty jsou často doprovázeny limonitem a oxidy manganu. Ojedinělý byl nález arsenopyritu a farmakosideritu.

Pozoruhodné krystaly turmalínu-skorylu, záhnědy, albitu a muskovitu poskytl nevelký dutinový (krystalonosný) pegmatit čočkovitého tvaru, situovaný přibližně 600 m jižně od Cyrilova.

Horní Bory - kamenolom

Pegmatity s řadou minerálů jsou známy také z kamenolomu u Horních Borů. Od předchozích se odlišují především menšími rozměry a nepravidelnými tvary. Obvykle jsou to tělesa pouze několik krychlových metrů velká, obvykle daleko menší. Jsou trojího typu. K prvnímu patří světlešedé, živcem bohaté, do jisté míry žule podobné partie, obsahující často 1-3 cm velká zrna modrofialového cordieritu, který bývá často přeměněn v tzv. pinit. Ojediněle se v tomto pegmatitu objevuje biotit, skoryl a muskovit. K druhému typu náleží zrnitý až drobně blokový pegmatit, na jehož složení se podílí hlavně růžově nahnědlý ortoklas, křemen a poměrně hojný skoryl. Třetí typ je reprezentován drobně blokovým pegmatitem, tvořeným slabě narůžovělým draselným živcem, bílým albitem a šedavě bílým křemenem. Často obsahuje zrna světle zeleného apatitu, skoryl, případně lístky muskovitu. Z tohoto typu pegmatitu nejspíše pocházejí vzácné fosfáty-graftonit, mitridatit, vivianit a nejspíše baričit. V tenké pegmatitové žilce pronikající granulitem byly zjištěny čtyři světově vzácné minerály: ominelit, grandidierit, werdingit a boralsilit.

Lokalitu proslavily zejména krystaly turmalínu-skorylu, pocházející spíše z poněkud nížeji teplotních pneuma-tolyticko-hydrotermálních žil než z pegmatitů, vyplňující pukliny a mající blízko k alpským žilám. Krystaly skorylu jsou jak krátce sloupcovité, tak čočkovité. Bývají doprovázeny záhnědou, křišťálem, muskovitem, někdy apatitem a chloritem. Jedinečný čočkový skoryl z této lokality je vystaven v Národním muzeu v Praze.

V alpských žilách z hornoborského kamenolomu byl hojný polokulovitý chlorit, krystalovaný muskovit, vzácný pak ankerit-dolomit, rutil-sagenit, anatas, pyrit, pyrhotin, millerit a molybdenit.

Minerály granulitů z kamenolomu v Horních Borech a z Dolních Borů - Hatí

Vedle běžných součástek - živců, křemene a slíd jsou v nich významně zastoupeny tyto minerály: granát almandin (až 30%), kyanit, sillimanit, hercynit, cordierit a tzv. distsillimanit, většinou však pouze mikroskopické velikosti.

V granulitech se často objevují malé, ale i velké (až desítky metrů objemné) uzavřeniny peridotitů, pyroxenitů a eklogitů, složené hlavně z olivínu a pyroxenů (enstatitu, klinoenstatitu, omfacitu). Sdruženy s nimi bývají další minerály, např. granát, magnetit, chromit, pyrhotin. Peridotity jsou často přeměněny v serpentinit, neboli hadec. Při dalších přeměnách vznikl vláknitý amfibol antofylit, jehličkovitý amfibol aktinolit, šupinkatý mastek, celistvý magnezit, tmavá slída flogopit a černý opál. V silně přeměněných uzavřeninách byl zjištěn arsenopyrit. Některé eklogitové uzavřeniny byly metamorfovány až v granátické amfibolity. V nich se vyskytly kostrovité ilmenity.

Minerály borského hadcového masivu

Masiv byl původně budován peridotity, horninami složenými hlavně z olivínu a obou pyroxenů - enstatitu a klinoenstatitu, jež byly pozdějšími procesy zcela přeměněny v serpentinit čili hadec - v minerál antigorit. Z původních minerálů v něm zůstaly tyto: granát pyrop, chromit, magnetit. Při zvětrávání hadců vznikl bílý hrozníčkový chalcedon, šedobílý celistvý magnezit a vzácný celistvý sepiolit (mořská pěna).

Borské hadcové těleso je po svém obvodu lemováno pyroxenitem - diallagitem. V hrubě štěpných lištách hnědého až černého diallagu jsou úzké lamely enstatitu. Hadcový masiv je obklopen úzkým pásem amfibolitu, na jehož složení se podílí amfibol, sodno-vápenatý živec andezín, akcesorický titanit a magnetit.

Prof. RNDr. Josef Staněk, CSc.