Z historie našeho sportu

sport1935Zápis z obecní kroniky a dopis pamětníka
Přepis dopisu pana Ctibora Mrázka z roku 2007:

Vážení sportovci.

Hlavní podíl o rozvoj fotbalu v obojích Borech má student Karel Doležal, syn řídícího učitele školy v Hor. Borech Čeňka Doležala. Byli jsme s Karlem - pozdějším učitelem kamarádi a tak jsem byl u toho. Hledali jsme spolu místo na hřiště. Nabízelo se nám místo na obecním pastvisku u lesa v Dolních Borech. Problém byl ale v tom, že celá plocha byla stále obsazena domácím zvířectvem a drůbeží. Psal se rok 1933-34 kdy se jednalo o stavbu nové školy. Pro stavbu bylo určeno místo na Záhumenicích u hranic mezi obcemi. Pozemek ležel ladem a tak jsme požádali obecní úřady o bezplatný pronájem. Bylo povoleno, ale s podmínkou, že nebudeme poškozovat úrodu na okolních pozemcích. Když přišlo ve známost, že se bude zakládat fotbalová jedenáctka, tak se hlásili další zájemci a to Oldřich Kříž, bratři Jaroslav a Milan Homolovi, studenti z Dol. Borů. Dále to byli Rudolf Suk, Stanislav Večeřa, František Eliáš, Jan Souček, Josef Němec. Na postavení „Klapzubovi jedenáctky" to ale nestačilo.

Plocha hřiště byla ideální. Začaly práce, stavba branek a ochrana za nimi, aby míč nedělal škody na úrodě. Materiál jsme získali od křižanovského panství. V Horních Borech byl na Borovinách starý plot mezi hranicemi panství, ten byl rozebrán a posloužil nám k postavení zábran za bránkami. V roce 1935 byl smluven první zápas s družstvem v Mostištích. Tak se jezdilo po okolních vesnicích, kde také byl o tento sport zájem anebo se hrálo v Borech. Z vesnic to byly Martinice, Sazomín, Měřín i Žďár. V roce 1936 jsem nastoupil na vojenskou službu, v roce 1937 Karel Doležal při zápase v Měříně měl úraz - koleno. Tím došlo k oslabení družstva, později i zániku.

Kapitánem družstva byl Olda Kříž. Měli jsme i dresy, tmavo červeno fialové tryčko a bílé trenky. Veškeré finance z vlastních prostředků a těch mnoho nebylo. Našel jsem fotografii našeho družstva, tak ji posílám. Stojící zleva: Homola, Eliáš, Souček, Doležal, Mrázek, Homola, v pokleku: kapitán Kříž, Suk a Vaverka.

To by tak asi bylo zhruba všechno.

Věřím, že si z toho něco vyberete, chyby nehledejte, je mě už 91 roků.

Pozdrav na celou rodinu.

S pozdravem Ctibor Mrázek.